Iluminace 2020, 32(3):61-81 | DOI: 10.58193/ilu.1674

Object specific cinema. Stylové prvky videomappingu v tvorbě skupiny Macula

Ondřej Bezucha
Univerzita Karlova

Projekční mapování je vizuální proces, při kterém se pohyblivý obraz kreativním způsobem promítá na povrch reálných objektů. Tento fenomén se začal široce objevovat v galeriích a hudebních klubech před asi deseti lety, ale velmi rychle se rozrostl. Dnešní velkoplošné projekční mapování je běžnou součástí různých kampaní značek a městských oslav.

Hlavním cílem této studie je popsat, jak funguje styl projekčního mapování. Zohledňuje čtyři základní prvky projekčního mapování – pohyblivé obrazy, zvuk, promítané objekty a okolní prostor. Zaměřuje se však především na vztahy mezi pohyblivými obrazy a promítanými objekty. Projekční mapování se totiž od jiných druhů pohyblivých obrazů liší svou objektovou specifičností. Je založeno na přesném propojení pohyblivého obrazu a mapovaného objektu. Toto propojení se nemusí omezovat pouze na případy, kdy je promítaný obraz vizuálně přesně sousedící s tvarem a konturami mapovaného objektu. Projekční mapování může také čerpat ze všech historických, kulturních nebo sociálních kontextů mapovaných objektů podobným způsobem, jakým site-specific umění čerpá z identity daného místa. Podobně jako adjektivum „site-specific“ bychom tedy mohli projekční mapování považovat za objektově specifické kino. Jako případová studie slouží práce české vizuální skupiny Macula. Konkrétně se jedná o jejich tvorbu z let 2009 až 2014, kdy hlavními členy skupiny byli Amar Mulabegović, Dan Gregor a Ondřej Skala. V rámci analýzy jejich stylu projekčního mapování a výrazových prostředků jejich mappingových performancí zařazuji jejich práce do kontextu dalších možných přístupů a porovnávám je s praktikami jiných autorů.

Klíčová slova: videomapping, projection mapping, filmová relokace, Macula, site specific, object specific cinema

Object Specific Cinema. Stylistic Elements of Videomapping in the Work of the Macula Group

Projection mapping is a visual process where a moving picture is projected onto the surface of real objects in a creative manner. This phenomenon started to appear widely in galleries and music clubs about ten years ago, but it has grown very quickly. Today's large-scale projection mappings are a common part of various brand campaigns and city celebrations.
The main objective of this study is to describe how the projection mapping style works. It considers four basic elements of projection mapping - moving imagery, sound, projected objects, and surrounding space. However, it focuses primarily on relations between moving imagery and projected objects. This is because projection mapping differs from other kinds of moving images by its object specificity. It is based on a precise bond between a moving picture and a mapped object. This bond need not be limited to the instances when the projected image is accurately visually adjacent to the shape and contours of the mapped object. Projection mapping can also draw on all historical, cultural, or social contexts of mapped objects in a similar way that site-specific art draws on the identity of a given place. Therefore, similarly to the adjective "site-specific", we could consider projection mapping as an object-specific cinema.
The work of the Czech visual group Macula serves as a case study. Specifically, it is their work between 2009 and 2014, when the main members of the group were Amar Mulabegović, Dan Gregor, and Ondřej Skala. As part of their projection mapping style analysis and means of expression of their mapping performances, I place their works in the context of other possible approaches and compare them with other authors' practices.

Keywords: videomapping, projection mapping, film relocation, Macula, site-specific, object-specific cinema

Zveřejněno: 1. září 2020  Zobrazit citaci

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Bezucha, O. (2020). Object specific cinema. Stylové prvky videomappingu v tvorbě skupiny Macula. Iluminace, 32(3), 61-81. doi: 10.58193/ilu.1674
Sdílet...
Stáhnout citaci
  • BibTeX (.bib)
  • Bookends (.ris)
  • EasyBib (.ris)
  • EndNote (.enw)
  • EndNote 8 (.xml)
  • ISI WoS (.isi)
  • Medlars (.medlars)
  • Mendeley (.ris)
  • MODS (.xml)
  • Papers (.ris)
  • RefWorks (.txt)
  • RefManager (.ris)
  • RIS (.ris)
  • MS Word (.xml)
  • Zotero (.ris)
    • Zobrazit celý článek

    Reference

    1. Daniel Schmitt - Marine Thébault - Ludovic Burczykowski (eds.), Image Beyond the Screen. Projection Mapping. London: ISTE 2020. Přejít k původnímu zdroji...
    2. Shane Denson - Julia Leyda (eds.), Post-Cinema: Theorizing 21st-Century Film. Falmer: REFRAME Books 2016.
    3. Sylva Poláková, Otázka "místa" v případě videomappingu. Iluminace 23, 2011, č. 1, s. 107. Přejít k původnímu zdroji...
    4. Noël Carroll, Definování pohyblivého obrazu. Iluminace 13, 2001, č. 2, s. 5.
    5. Malte Hagener, Kde je (dnes) film? Film ve věku imanence médií. Iluminace 23, 2011, č. 1, s. 80.
    6. Lucie Česálková, Film je jinde. Mimo prostor kina. Iluminace 23, 2011, č. 1, s. 63.
    7. Francesco Casetti, Filmová zkušenost. Iluminace 23, 2011, č. 1, s. 67-77.
    8. Tomáš Pospiszyl, Asociativní dějepis umění. Poválečné umění napříč generacemi a médii (koláž, intermediální a konceptuální umění, performance a film). Praha: tranzit.cz 2014.
    9. Ricciotto Canudo, Teorie sedmi umění. Iluminace 4, 1992, č. 1, s. 19-21.
    10. Terrence Masson, CG101. A Computer Graphics Industry Reference. San Francisco: New Riders Press 1999.
    11. Michael Naimark, Displacements 1980-84 / 2005. Online:, [cit. 12. 2. 2020].
    12. Lucie Česálková - Kateřina Svatoňová, Diktátor času. (De)kontextualizace fenoménu Laterny magiky. Praha: NFA 2019.
    13. Christopher Innes, Erwin Piscator's Political Theatre. The Development of Modern German Drama. Cambridge: Cambridge University Press 1977.
    14. Projection, Lights & Staging News, Olympic Lighting and Projection Take Center Ice. Online:, [vyšlo 12. 4. 2010; cit. 12. 2. 2020].
    15. Susan Tallman, The New Real - The Da Vinci Clone. Art in America 2, 2009.
    16. Radoslava Schmelzová (ed.), Divadlo v netradičním prostoru, performance a site specific. Praha: NAMU 2010.
    17. Yiyun Kang, The Spatiality of Projection Mapping. A Practice-based Research on Projected Moving-image Installation. London: Royal College of Art 2018.
    18. Kazimierz Braun, Divadelní prostor. Praha: AMU 2001.
    19. Bruce Sterling, Augmented Reality. Archifon 1 virtual musical instrument. Wired. Online:, [vyšlo 4. 5. 2012; cit. 12. 2. 2020].
    20. Petr Szczepanik (ed.), Nová filmová historie. Antologie současného myšlení o dějinách kinematografie a audiovizuální kultury. Praha: Herrmann a synové 2004.
    21. Michel Chion, Audio-Vision. Sound on Screen. New York: Columbia University Press 1994.

    Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution 4.0 International License (CC BY 4.0), která umožňuje distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.


    Zpět na obsah