RT Journal Article
SR Electronic
A1 Kokeš, Radomír D.
T1 Vítězslav Nezval, role fotogenie a myšlenkový obrat
JF Iluminace
YR 2017
VO 29
IS 4
SP 31
OP 46
DO 10.58193/ilu.1539
UL https://iluminace.cz/artkey/ilu-201704-0002.php
AB Článek se zabývá řadou významných rysů filmové teorie a kritiky básníka a představitele české meziválečné avantgardy Vítězslava Nezvala. Nezval bývá jako autor textů o filmu ve srovnání s Karlem Teigem poněkud marginalizován, ale vzhledem k těmto rysům a rámcům představuje v dějinách české filmové teorie zcela ojedinělý, byť poněkud neuchopitelný fenomén. Především v jeho výkladu fenoménu kinematografie došlo během jediného roku k nečekanému a významnému myšlenkovému obratu. Tento obrat byl (a) rétorický. Na rozdíl od svého dřívějšího abstrahujícího a teoretizujícího přístupu zaujal později přístup značně kritický, poučný a více zaměřený na konkrétní filmovou praxi. Obrat souvisel také s (b) hodnotami. V roce 1925 navrhl koncepci photogénie, která se zaměřovala na abstraktní a vizuální kvality filmu a využívala námět a příběh jako prostředky, aby se dílo stalo přístupnější širšímu, méně esteticky citlivému publiku. 
Nezval však v roce 1926 tento poměr obrátil a hlavní hnací silou se stal námět a kvalita výstavby příběhu. Zadruhé se článek pokusil doložit tvrzení, že Nezvalova filmová teorie má v obou těchto fázích příbuznost s některými aspekty teoretického myšlení ruských literárních formalistů i českých literárních strukturalistů. To mohlo být způsobeno společným vlivem konstruktivismu prostřednictvím Karla Teigeho, setkáním s Romanem Jakobsonem nebo jednoduše sklonem k praktickému myšlení o (filmovém) umění. Toto praktické myšlení souviselo také se zájmem o objevování logiky vnitřních mechanismů díla a jeho produkce.