RT Journal Article
SR Electronic
A1 Skopal, Pavel
T1 Tuláci "Novou Evropou". Říšská filmová politika a exportní možnosti protektorátní kinematografie
JF Iluminace
YR 2018
VO 30
IS 4
SP 9
OP 30
DO 10.58193/ilu.1587
UL https://iluminace.cz/artkey/ilu-201804-0002.php
AB Ve druhé polovině 30. let český filmový průmysl zvýšil své ambice v oblasti vývozu českých filmů. Okupace sice změnila podobu a podmínky vývozu, ale úplně ho nezastavila. Naopak, vývoz se poměrně intenzivně rozvíjel, i když byl řízen Říší prostřednictvím společnosti Transit Film. Cílem této společnosti bylo kontrolovat distribuční kanály filmů v evropských kinech a realizovat kulturně-politické cíle říšského ministerstva propagandy. K těmto cílům patřila i přísná regulace dovozu zahraničních filmů do Německa, v důsledku čehož byly na obrovský trh uvedeny pouze tři české filmy: Krok do tmy, Modrý závoj a do konce protektorátní éry také Noční motýl. Velké produkční společnosti protektorátní éry Lucernafilm a Nationalfilm s tím nepočítaly a majitel Lucernafilmu Miloš Havel se snažil využít všech svých sil, aby vytvořil co nejlepší podmínky pro prodej českých filmů v zahraničí. Havlovi se sice nepodařilo tyto změny týkající se říšského trhu prosadit, ale především jeho zásluhou se podmínky pro odbyt přesto zlepšily. Na jaře 1942 byl zrušen zákaz vývozu protektorátních filmů a Havel se dohodl s Tranzitem na podmínkách pro Lucernafilm a další výrobní společnosti. Přístup na říšský trh se mu však nepodařilo zajistit ani po stížnostech adresovaných říšskému ministerstvu propagandy ke konci války. Přesto naděje, které protektorátní produkční společnosti vkládaly do vývozu svých filmů, nebyly neplodné. Filmy Noční motýl a Krok do tmy byly na říšském trhu ve srovnání s jinou zahraniční produkcí úspěšné. Především do dalších evropských zemí bylo vyvezeno 34 filmů (nejčastěji Noční motýl, Ohnivé léto a Maskovaná milenka - každý z nich do 9 zemí). Vyvážené protektorátní filmy dosahovaly vyšších zisků než většina ostatní neněmecké produkce. Výzkum zaměřený na exportní plány a realitu české protektorátní produkce odhalil dvě významné skutečnosti. Za prvé, čeští filmoví producenti uvažovali o vývozu filmů i v době, kdy to bylo zcela nemožné. I v této době hrály tyto úvahy roli při rozhodování o jednotlivých projektech a jejich finanční podpoře, a to ve dvou směrech: z hlediska možných zisků z investic vytvořených po válce a jako alternativa k neexportním, ryze "českým" filmům. Za druhé pak poměrně široká a úspěšná distribuce českých filmů do mnoha evropských zemí. České filmy se tak ve srovnání s jinými evropskými neněmeckými filmy ukázaly jako výrazně transkulturně atraktivní a jejich úspěch dokázal ovlivnit postavení české kinematografie v poválečném období.