Iluminace 2018, 30(2):59-75 | DOI: 10.58193/ilu.1563
"Zamilovaný netykavka, nezkažený bohatstvím". Oldřich Nový jako filmový herec v letech 1936-1945
- Masarykova univerzita
Přestože se na něj s láskou vzpomíná jako na jednu z nejzářivějších hvězd tzv. prvorepublikové éry (1918-1938), populární diskurz kolem Nového, který se objevuje v četných knihách, televizních biografiích a výstavách, jen zřídkakdy zkoumá jeho silné herecké přednosti. Nový, který do roku 1945 hrál ve 22 filmech, byl nejen slavným divadelním hercem a zpěvákem, ale také filmovým hercem. Přestože nepěstoval přímé spojení mezi svou jevištní kariérou a filmovými rolemi (ve smyslu filmových adaptací svého divadelního repertoáru), vykazuje jeho hvězdná postava rozpoznatelné vzorce na úrovni hereckých výkonů, žánru i vyprávění. Tento článek proto analyzuje Nového jako filmového herce, pozorně čte jednotlivé role a hledá kontinuity na úrovni hereckého výkonu. Přitom vystupují do popředí tři klíčové aspekty. Zaprvé to byla Nového schopnost hrát dvojrole, v nichž vystupoval jak poměrně prostý a obyčejný hrdina, tak jeho švihácké, okouzlující alter ego. Stejně důležitý byl i hlas, který měl spíše melodický charakter a často odmítal rozlišovat mezi řečí a písní. Vzhledem k tomu, že filmy s Novým v hlavní roli spadají do obecné kategorie romantických komedií, výrazně se v nich objevují interakce se ženami. Proto jsem se v závěrečné části zaměřila především na neverbální vystupování, zkoumala jsem gesta, výrazy a postoje. Přestože Oldřich Nový nebyl nikdy vnímán jako všestranný herec, tento článek ukazuje, že jeho spíše omezené herectví ve skutečnosti pramenilo z vědomí vlastních nedostatků a nedostatků a vědomé kultivace jeho silných hereckých předností.
Klíčová slova: Oldřich Nový, hvězdná osobnost, herectví, hlas, gesto, veselohra
"He is in Love and not Corrupted by Wealth". Oldřich Nový as a Film Actor between the Years 1936-1969
Despite being fondly remembered as one of the brightest stars of the so-called First Republic era (1918-1938), the popular discourse surrouding Nový, articulated in numerous books, television biopics and exhibitons only rarely scrutinizes his strong perfoming assets. Staring in 22 films up to the year 1945, Nový was not only a celebrated stage actor and singer, but a film actor as well. In spite of not cultivating any direct connection between his stage career and film parts (in terms of screen adaptations of his theatre repertoire), his star persona nevertheless demonstrates recognizable patterns on the level of performance, genre and narrative. This article thus analyses Nový as a film actor, closely reading individual parts, and searching for continuities on the level of performance. In so doing, three aspects stand out as crucial. First it was Nový's ability to act out double-parts, featuring a rather plain and ordinary hero as well as his dashing, glamorous alter ego. Voice was equally important, having a rather melodic quality and frequently refusing the distinction between speech and song. Since the films staring Nový fall under the generic category of romantic comedy, interactions with women are featured prominently. Therefore in the final section I focused mostly on nonverbal performance, scrutinizing gestures, expressions and postures. Although Oldřich Nový was never perceived as a versatile actor, this article demonstrates that his rather limited acting in fact stemmed from his knowledge of his own lacks and shortages, and conscious cultivation of his strong performing assets.
Keywords: Oldřich Nový, star persona, acting, voice, gesture, comedy, romance
Zveřejněno: 1. červen 2018 Zobrazit citaci
Reference
- Antonín Langr - Marie Paříková, Oldřich Nový. Praha: Orbis 1969.
- Blanka Kovaříková, Největší tajemství Oldřicha Nového. Bondy: Praha 2013.
- Ondřej Suchý, Zavřete oči, přichází… Leccos kolem Oldřicha Nového. Praha: Melantrich 1993.
- Ladislav Tunys, Šarm & šepty Oldřicha Nového. Praha: Interpress 1992.
- Ladislav Tunys, Poslední láska Oldřicha Nového. Praha: X-Gem 2001.
- Ladislav Tunys, Oldřich Nový. Praha: XYZ 2011.
- Otakar Zich, Estetika dramatického umění. Praha: Panorama 1996.
- Ginette Vincendeau, Stars and Stardom in French Cinema. London: Continuum 2000.
- Joseph Garncarz, Hvězdný systém ve výmarské kinematografii. Iluminace 24, 2012, č. 1, s. 31-44.
- Kateřina Boušová - Čestmír Vašák - Bedřich Zelenka, Kristian. Praha: XYZ 2005.
- Zdena Palková, Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum 1994.
- Vlastimil Blažek (ed.), Sborník na paměť 125 let konservatoře hudby v Praze. Praha: Vyšehrad 1936.
- Miroslav Šulc, Česká operetní kronika. Vyprávění a fakta. Praha: Divadelní ústav 2002.
- Dagmar Mocná, "Červená knihovna" v českém filmu 30. let. Iluminace 7, 1995, č. 2, s. 89.
- Jára Kohout, Hop sem, hop tam. Jan Kanzelsberger: Praha 1991.
- James Naremore, Acting in the Cinema. Berkeley and Los Angeles: University of California Press 1988.
Přejít k původnímu zdroji... - Sandra Pudilová, Hovory s herci. Záběr 2, 1969, č. 10, s. 8.
Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution 4.0 International License (CC BY 4.0), která umožňuje distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.